Jak dlouho jste se snažili o dítě?

zář, 9 2023

Cesta plná očekávání

Každý příběh začíná někde. Můj začal, když jsem se rozhodla, že chci mít dítě. Bylo to takové rozhodnutí, které následovalo srdeční volání a naplnilo mě nadějí a očekáváním. Teď se dívám na své děti, na Věru a Lukáše, a někdy se ptám sama sebe: Jak dlouho jsme se o to vlastně snažili? Každá cesta do rodičovství je jiná a každá cesta má své zastávky, sjezdy a někdy i dopravní zácpy. To je na tom nádherné – není dva rodiče, kteří by prošli přesně stejnou cestou. A tak je i cesta začekávání dítěte unikátní zážitek pro každou ženu. Občas to jde rychle, občas to trvá dlouho. Ale každá cesta je zvláštní a každý zážitek je jedinečný.

Začátek cesty: První měsíce snažení

Možná si pamatujete na začátek své cesty. Možná, stejně jako já, jste začali plánovat, jakmile jste se rozhodli, že chcete mít dítě. Možná jste začali sledovat svůj menstruační cyklus, nebo jste si koupili těhotenský test. Nebo možná jste se rozhodli, že necháte všechno na náhodu a nechte přírodu, aby udělala svoji práci. Koneckonců, k založení těhotenství se musí sejít tolik faktorů, že je někdy až zázračné, že se to vůbec někdy povede! První měsíce mohou být dobrodružné, plné vzrušení a očekávání.

Přestávka na oddech: Půl roku snažení

Už jsou za námi první měsíce očekávání. Možná to bylo obtížnější, než jsme očekávali, nebo možná to bylo jednodušší, než jsme si mysleli. Ale bez ohledu na to, jak to bylo, nyní jsme tady, po půl roce, stále ve stejném místě. Pořád se snažíme, pořád doufáme, pořád čekáme. Je to jako bychom se zastavili na benzínové stanici uprostřed pustiny, kde není nikde nikdo na dohled. Je to místo, kde si můžeme odpočinout, naplnit nádrž a sbírat síly pro další fázi naší cesty. Přestože bychom raději byli už na další zastávce, těhotenství, stojíme tady a snažíme se najít sílu pokračovat.

Délka snažení: Rok plný nadějí a strachu

A pak přijde ten okamžik, kdy se zastavíme a uvědomíme si, že už jsme se snažili celý rok. Rok plný nadějí a strachu, rok plný očekávání a zklamání. Je to ten moment, kdy se nám začíná nahlodávat důvěra v sebe. Začínáme se bát, co když s námi něco není v pořádku? Co když to nikdy nedosáhneme? A je také tolik otázek. Proč to trvá tak dlouho? Co děláme špatně? Je to normální? Ale je důležité si uvědomit, že i když se nám to může zdát nemožné, jsme silné. Jsme odhodlané. A co je nejdůležitější, nejsme v tom sami.

Zadní zrcátka: Reflektujeme naši cestu

A pak, po dlouhém dni, když už jsme unavení a zoufalí, se ohlédneme do zadního zrcátka. Vidíme tu cestu, kterou jsme ušli. Vidíme ty zastávky, ty sjezdy, ty dopravní zácpy. Uvědomujeme si, kolik jsme toho zažili, kolik jsme se naučili, kolik jsme vydrželi. A uvědomujeme si, jak silní jsme se stali. Nejde jen o to, aby se nám podařilo založit těhotenství. Jde o to, jak jsme se s ním vyrovnali, jak jsme se vypořádali s těmi obtížemi a jak jsme se stali silnějšími díky nim. Ať už je naše cesta jakákoliv, je to naše cesta. A je to něco, na co můžeme být pyšní.